Drobečková navigace

Úvod > Obec

Obec

OVESNÉ KLADRUBY (Habakladrau) leží na souřadnicích 49°56´59" severní zeměpisné šířky 12° 46´50" východní zeměpisné délky (Wikipedia), v Karlovarském kraji, v okrese Cheb, sedm kilometrů jihovýchodně od Mariánských Lázní, se kterými jsou spojeny Karlovarskou železniční tratí a silnicí přes Zádub-Závišín.

Nalézají se v klimaticky drsném prostředí ve výšce nad 700 m n.m., na úpatí Podhorního vrchu (847 m n.m.), který je nejvyšším vrchem Tepelské vrchoviny a který je vyhaslou sopkou. Od roku 1974 patří Ovesné Kladruby do Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les a mohou se chlubit krásnou přírodou, na katastru bylo vyhlášeno několik přírodních památek.

Území obce Ovesné Kladruby o rozloze 1 807 ha se skládá ze dvou katastrů – k.ú. Ovesné Kladruby a k.ú. Vysočany u Ovesných Kladrub - po roce 1948 zaniklé sousední vesničce VYSOČANY – (Wischezahn), která bývala už před válkou částí obce Ovesné Kladruby.

Třebaže neznáme přesný letopočet založení Ovesných Kladrub, soudíme, že existovaly už ve 12. století. Ležely na původním panství českého vladyky Sezimy a po něm na panství jeho syna Hroznaty (1160 – 1217). Hroznata založil roku 1193 Klášter Teplá a Ovesné Kladruby se již v roce 1242 uvádějí jako farní centrum, to poukazuje na význam tohoto místa již v raném věku.

Osídlení tu leží v klimaticky drsném prostředí, jako celá Tepelská vrchovina a přesto bylo brzy obklopeno poli a lukami, což potvrzovalo velkou píli obyvatel. Pověstmi opředený Podhorní vrch patřil k Ovesným Kladrubům a nabízel z vrcholu okouzlující pohled na svěží kladrubskou krajinu. První písemnost o Kladrubech se objevuje až roku 1363 a pak 1385 - po smrti faráře jména Lorenz (Vavřinec), kdy byla zdejší fara obsazena novým farářem Heinrichem. Poprvé se v zápisu uvádí jméno farní obce - latinské jméno "Avenatika Cladruna" přičemž prvé slovo neznamená nic jiného než oves. Později je obec pojmenována německy Hebreyn Kladrum, středověké Hebreyn – oves. Toto se časem změnilo na Habakladrau. České pojmenování Ovesné Kladruby se prvně zaznamenalo r.1473 a má stejný význam jako německé a latinské jméno.

Ovesné Kladruby stály vždy věrně při tepelském klášteru a tuto oddanost potvrdily i při dlouholetém vpádu luteránské víry na Tepelsko v 16. století a zůstaly při římskokatolickém klášteru. Premonstráti za to poskytli Kladrubům řadu privilegií, tato privilegia, která byla klášterem obci udělena ji uvolnila cestu k přednímu postavení.

Volné dědění statků podle německého práva z r.1561, které tu v okolí nebylo samozřejmostí a které více lákalo cizí přistěhovalce k usídlení v obci.

Právo vlastního vaření piva, které přinášelo i výhody finanční (byl zde i pivovar).

Právo nižšího soudnictví, kdy kladrubský rychtář vykonával funkci notáře a soudce a byl pověřen vedením pozemkové knihy. Vedle finančních výhod byla funkce notáře velmi výhodná, zdejší farní obec nyní získala sídlo soudu a notářské funkce. V Kladrubech byla postavena šibenice, která sloužila až do roku 1741.

Od 16. století spěly Ovesné Kladruby ekonomicky i jako farní centrum k založení městysu. Avšak v roce 1680 se kladrubští sedláci připojili k selskému povstání a agitovali proti císaři a klášteru. Následky byly katastrofální. Obec tím ztratila všechna dosavadní privilegia, která jim odňal opat Friedrich Uhl. Na Tepelsko dorazilo i vojsko a došlo k zatýkání. Nejhorší pro obec byla ztráta privilegií dědění dvorů. Aby aspoň některých privilegií znovu dosáhly, zavázaly se Ovesné Kladruby týdně tři dny robotovat "s jednospřežím a s vlastními pluhy i pohrabáči". Roku 1751 následovalo definitivní předání gruntovních knih vrchnostenskému úřadu v klášteře.

Na přelomu 16. a 17. století nastala pro obec doba rozkvětu, jež nebyla zastavena ani velkými požáry, mory ani válkami. Nejstrašnější byl obrovský požár v roce 1611, kdy obec vyhořela celá i s kostelem, farou a se 30 selskými dvory. Na to přišel v roce 1633 znovu obávaný mor na nějž zemřela více než stovka obyvatel, tedy celá třetina.

Dále pak třicetiletá válka (1618 – 1648) přinesla obci nesmírnou bídu a drancování. Později to byla sedmiletá válka (1753 – 1759), kdy tu pruská vojska kvartýrovala a rekvírovala vysoké válečné kontribuce. Obávané byly i pouhé průchody vojsk, například Rusů za napoleonských válek. Naposled tu kvartýrovali v roce 1866 pruští vojáci.

Přesto byly Ovesné Kladruby významným tržním a zemědělským centrem pro tento nejzápadnější kout tepelského panství. Byly největší ze zdejších obcí a tvořily církevní centrum. Byly farností s farním kostelem sv. Vavřince (Lorence) a farním hřbitovem. Do Kladrub přicházeli venkované z přifařených obcí ke křtům, ke svatbám a na pohřby.

Po roce 1800 došlo k založení klášterních lázní a pro Ovesné Kladruby začal nový vývoj. Avšak teprve po roce 1850 předčily rychle rostoucí Mariánské Lázně počtem obyvatel dosud nejpočetnější Ovesné Kladruby. To však už v předchozích desetiletích sousedé jako Zádub, Závišín, Milhostov a Vlkovice stále více upřednostňovaly nové lázeňské místo jako partnera, bližšího ekonomicky, kulturně, a po všech stránkách. Když se roku 1902 staly Mariánské Lázně okresním hejtmanstvím a poté politickým okresem, postavení Ovesných Kladrub dále klesalo. V r.1888 byl zřízen okres Mar.Lázně a obec byla připojena pod jeho správu. V létech 1912 - 1913 byla v obci zřízena četnická stanice a v roce 1910-1911 pošta. Na elektrickou síť byla obec napojena v r. 1930.

Ještě před druhou světovou válkou měly Ovesné Kladruby 113 domů a 500 obyvatel.

Odsunem Němců v roce 1946 trvale klesl počet obyvatel. V roce 1976 se staly Ovesné Kladruby pouhou sídelní částí města Mariánské Lázně, třebaže jen do roku 1990. Po roce 1990 se vrátila obci samostatnost. V Ovesných Kladrubech v současné době žije kolem 120 obyvatel v 50 domech, ale přibývají další.

Významné budovy v obci

Škola – bývalá, nyní sídlo OÚ

Ovesné Kladruby byly sídlem farní školy. Škola pochází z doby 1840, potřebám školy sloužila pole na obecních pozemcích a louka za kovárnou. Obecní škola sloužila též obcím Milhostov a Vysočany, měla tři třídy a 120 žáků, byt pro učitele, školní kuchyni a zahradu.

Kostel sv. Vavřince

Farní kronika se zmiňuje o kostelu, který byl při velkém požáru 25.4.1611 zcela zničen. Roku 1611 pověřil opat Andreas Edersbach italského stavitele M. A. Couseeje výstavbou nového kostela. Po čase byl kostel zbourán pro stavební nedostatky a to v roce 1746. V letech 1747 až 1748 pod patronací opata Ambroze byl obnoven do dnešní podoby.

Fara

Fara je jednopatrová budova postavená v roce 1830 Antonínem Thurnerem z Kláštera Teplá, dle předlohy barokních dvorců.

Válečný pomník arcivévody Rainera z  roku 1908

Richard ŠVANDRLÍK (1998): "Válečný pomník arcivévody Ferdinanda Rainera stával původně v Mariánských Lázních východně od katolického kostela v parku. Byl odhalen roku 1908 u příležitosti 60 let panování císaře Františka Josefa I. Byl z rudohnědého švédského mramoru, na vrcholu korunován mohutným orlem s vlajkami a po všech čtyřech stranách byly černé tabule s doprovodným textem. Po první světové válce a vzniku Československa po roce 1918 byly všechny mocnářské pomníky strženy a zničeny. Tento pomník byl odvezen na městský stavební dvůr. Odtud se dostal do Ovesných Kladrub odkoupením od zdejší obce, která ho využila k vybudování válečného pomníku padlým ve světové válce. Po roce 1945 byl na návsi Ovesných Kladrub zprvu v houštinách před farou, spíše skryt. Horní deska s orlem byla odstraněna. Šlo o historickou ojedinělost: Patron vojenského tělesa v Mariánských Lázních, arcivévoda Ferdinand Karl Rainer, který ho dal postavit, byl bratrem Franze Ferdinanda d´Este. Ten byl zastřelen srbskými atentátníky při atentátu v Sarajevu v červnu 1914 i se svou ženou Žofií, rozenou Chotkovou. Událost byla signálem k vypuknutí první světové války 1914-1918.

Od r. 2012 obec postupně pomník rekonstruuje (i za finanční podpory Karlovarského kraje).

Byl obnoven původní nápis, nainstalovány desky se jmény padlých z I. světové války a ke 100. výročí založení Československé republiky byl znovu osazen sochou orla.

 

Habakladrau - Avenatica Cladruna

Ovesné Kladruby zaujímají mezi vesnicemi bývalého panství kláštera tepelského zvláštní, vyjímečné postavení, protože nejsou uvedeny ve velké potvrzující listině kláštera z r. 1273. Již v r. 1242 je zde doložena farní stanice, to poukazuje na význam tohoto místa již v raném věku.

Pravděpodobnost výstavby obce se datuje až po r. 1273. Nejstarší pojmenování souvisí s obsazením fary r. 1363 po smrti faráře Lorence (Vavřince).

Tehdejší latinské jméno bylo "Avenatica Cladruna" přičemž prvé slovo neznamená nic jiného než oves. Již o rok později je obec pojmenována německy Hebreyn Kladrum, středověké Hebreyn – oves.

Toto se časem změnilo na Habakladrau. České pojmenování Ovesné Kladruby se prvně zaznamenalo r. 1473 a má stejný význam jako německé a latinské jméno.

Obec zůstala vždy majetkem kláštera, obec se nikdy nehlásila k luteránské víře a právě proto jí klášter v Teplé protěžoval a na přelomu 16. a 17. století nastala pro obec doba rozkvětu, jež nebyla zastavena ani velkým požárem a morem v r. 1611 kdy v obci zemřelo během čtyř měsíců 130 obyvatel, obec nebyla zlomena ani následným morem v r. 1633, ani třicetiletou válkou.

Tři privilegia, která byla klášterem obci udělena ji uvolnila cestu k přednímu postavení.

1. Volné dědění statků podle německého práva z r. 1561,které tu v okolí nebylo samozřejmostí.
2. Právo vlastního vaření piva – přinášelo finanční výhody
3. Právo nižšího soudnictví – rychtář vykonával funkci notáře a soudce

Zdálo se, že počátkem 17 století dosáhnou Ovesné Kladruby povýšení na městys – tržní město – nebo město. Slibný vývoj obce trvající několik desetiletí byl záhy přerušen povstáním v r. 1680 kterého se zúčastnili i kladrubští sedláci. Následky byly katastrofální. Obec ztratila všechna privilegia.

V r. 1717 se klášter Teplá jako vrchnost, rozhodl vrátit sedlákům právo svobodného dědění statků. Od té doby měla obec již omezený význam. Růst obce se zastavil a v r. 1655 měla obec 42 domů a v roce 1757 měla 49 domů.

Po zrušení panství r. 1849 patřily Ovesné Kladruby pod soudní okres Teplá. V r. 1882 bydlelo v 73 domech 501 obyvatel.

V r. 1888 byl zřízen okres Mariánské Lázně a obec byla připojena pod jeho správu.
V létech 1912 – 1913 byla v obci zřízena četnická stanice na čp. 77 a v roce 1910-1911 pošta.

Na elektrickou síť byla obec napojena v r. 1930.

Škola

Ovesné Kladruby byly sídlem farní školy. Škola pochází z doby 1836 – potřebám školy sloužila pole na obecních pozemcích a louka za kovárnou. Obecní škola sloužila též obcím Milhostov a Vysočany, měla tři třídy a 120 žáků, byt pro učitele, školní kuchyni a zahradu.

Kostel

Anton GNIRS (1932): "Habakladrau. FARNÍ KOSTEL SVATÉHO VAVŘINCE. Nejstarší zpráva, která se váže k dějinám kostela jmenuje jakéhosi faráře, fratera LAURENTIA (Vavřince), který zemřel 1363. Jeho následovníky do konce 14.století byli: fratres (bratři) HENRICUS, JOHANNES a PET-RUS. Pro rok 1425 byl duchovním určeným "ex clero saeculari" jakýsi RODERICUS. Farní kronika zpravuje pak až mnohem později o kostelu samém, který byl 25.dubna 1611 zcela zničen požárem. Ve stejném roce 1611 pověřil opat Andreas Ebersbach (opatem 1599-1629 italského stavitele, jménem M. Antonius de Consej, provedeném nové stavby. Na ní se účastnil také tesařský mistr Lorenc Weininger ze Slavkova. Stavba mohla být ještě na podzim téhož roku pod střechou. Protože později nový kostel vykazoval v roce 1746 vážné stavební závady, musel být stržen a v letech 1747-1748 se stavěl nový kostel za opata Jeronyma Ambrose (opatem 1741-1767) v dnešní podobě.

Fara

Anton GNIRS (1932): "Habakladrau,. FARA je jednopatrová budova, postavená v roce 1830 stavitelem tepelského premonstrátského kláštera Antonem THURNEREM, který následoval v její formě ještě příkladů barokních farních dvorů tepelského kláštera."

Ocenění

V roce 2015 získala obec Ovesné Kladruby v krajském kole soutěže Vesnice roku 2015 ocenění Zelená stuha za péči o zeleň a životní prostředí.

Psali o nás

Mariánskolázeňské noviny, 26. červen 2014: V Ovesných Kladrubech se pořád něco děje